Ohlédnutí za sezónou 2006

Koncem měsíce září skončila lodním modelářům závodícím s rychlostními modely lodí poháněných elektrickým motorem sezóna. Co se v průběhu celého roku odehrálo, jak probíhaly jednotlivé soutěže a co nového se připravuje do dalších let, bych chtěl krátce popsat v tomto článku.

Ještě před startem seriálu 2006 se asi nejvíce hovořilo o nových pohonných akumulátorech. Každý se snažil získat co nejvíce informací, aby mohl těsně před prvními závody zakoupit a vyzkoušet nové baterie. Vzhledem k tomu, že se uprostřed roku konalo MS v Thale v Německu, všichni nominovaní byli postaveni před zásadní rozhodnutí, jaké a také od koho nové články zakoupit. Nakonec se ukázalo, že volba baterií byla pro celou sezónu velmi důležitá a že mnozí na špatnou volbu baterií doplatili i na MS.

První závod seriálu se tradičně uskutečnil v Náchodě, kde se o hladký průběh závodu stará místní klub v čele s Jiřím Linhartem. Počátkem května není počasí příliš jisté, ale tentokrát nám přálo a v odpoledních hodinách nás příjemně zahřívalo jarní sluníčko.

Začátek sezóny se vždy nese v duchu zkoušení toho, co se přes zimu podařilo změnit, postavit či nového koupit. Asi nejvýraznější novinkou bylo nasazení nových modelů třídy ECO od známého konstruktéra Károly Kukorelliho. Ve třídě Mono1 se objevily nové modely od Petera Kováče a jeden model konstruktérů Hynek-Pelouch, ostatní modeláři provedli na svých modelech pouze více či méně podstatné úpravy.

Další významnou novinkou, která pronikla do lodního modelářství je použití vysílačů s modulem DSM Spektrum. Modul spolu s přijímači stejného systému jsem k naprosté spokojenosti vyzkoušel v roce 2005 a letos se objevili další modeláři vybavení touto technikou. Hlavním přínosem systému DSM Spektrum je odstranění problémů se vzájemným rušením mezi modeláři.

V Náchodě byl poprvé v seriálu nasazen systém pro měření kol, využívající dekodér a transpondéry firmy AMB. Program byl vyzkoušen v roce 2005 v Plzni na otevřeném závodě. Vývoj  programu pokračoval po celý rok s výhledem na plně automatizovaný systém, který zpracovává veškeré agendy související se závody a s průběhem celého seriálu, včetně okamžité prezentace výsledků na internetu. Celý tento systém dodala a dále rozvíjí firma Profess-Real spol. s r.o., která se v loňském roce ve velké míře podílela na organizaci mezinárodní soutěže 1.DUX  ELEKTRO CUP.

Celý závod proběhl v přátelském prostředí, jeho výsledky odpovídaly průběhu loňské sezóny. O zpestření se postarali modeláři z Polska a z Hradce Králové, kteří potom pokračovali i v dalších závodech.

Další závod, který následoval jen týden po Náchodě byl mezinárodní závod 12. Elektroregata Praha, který se jako vždy konal v Praze na nádrži Košík. Zde byla příležitost změřit síly se zahraničními závodníky a připravit se tak na konkurenci na MS. Účast na tomto závodě byla již tradičně vysoká, zastoupeni byli závodníci z Německa, Polska, Ruska, Maďarska, Slovenska, Bulharska a České republiky.

Regata se vydařila po všech stránkách. Dokonce i počasí se umoudřilo, z prvního dne prokřehlé závodníky zahříval teplý bufet. Technické zabezpečení fungovalo díky pomoci modelářů z Duchova bez jediné chybičky, tak vše záleželo na modelářích a jejich technice. I pro většinu našich reprezentantů dopadla Elektroregata skvěle, podle dosažených výsledků se dalo předpokládat velmi dobré umístění na MS v Thale.

Asi největším překvapením a to i pro něj samého, bylo třetí místo juniora Matyáše Rezka mezi seniory ve třídě FSR E21.

Závěr závodu byl plný úsměvů a potřásání rukou, zahraniční závodníci přislíbili účast na některých závodech našeho seriálu.

Po třech týdnech odpočinku a ladění modelů se uskutečnil druhý závod seriálu MiČR a to opět v Praze na Košíku. Němečtí závodníci splnili svůj slib a dorazili alespoň v malé skupince, která však dokázala pořádně zamíchat výsledným pořadím. Jinak byla účast poměrně vysoká, až na neúčast většiny juniorů z Hradce Králové, všichni ladili a sbírali zkušenosti na blížící se MS v Thale.

Počasí bylo opět jak na objednávku, malý bufet v místě závodu a bezchybně fungující technické zabezpečení v rukou členů ¨RC Modell klubu Praha 4¨ přispěl ke zdárnému průběhu celého závodu, což ocenili zejména závodníci z Německa.

Překvapením byl malý David Pelouch ve třídě E400, který zvítězil s lodí postavenou jeho otcem Jiřím. Alarmující bylo to, že si naši závodníci nedokázali poradit se zahraničními konkurenty ani v jedné kategorii, hlavně z důvodu jejich stoprocentnímu vyladění modelů, kvalitě baterií a v neposlední řadě stále podceňovanému jejich jezdeckému umění.

I druhý závod seriálu se vydařil, všichni odjížděli spokojeni, když už ne se svými výsledky, tak alespoň s průběhem celého závodu a s množstvím nabytých informací a zkušeností.

Blížil se poslední seriálový závod před MS, když v rámci přípravy návrhu na změnu pravidel pro skupinu M, zveřejnil dosti nešťastně studii změny pravidel svého syna Michala Ivan Kneys, vedoucí sekce M v ČR. Z diskuse se stal boj, který vyvrcholil na závodech v Plzni, kde modeláři vyplňovali jakýsi dotazník, ve kterém se k daným třídám nemohli vyjádřit Ti, kteří je celou svou kariéru jezdili a naopak se k nim vyjadřovali naprostí začátečníci, kteří ani nevěděli o čem rozhodují. Celá akce probíhala pod rouškou bezpečnosti jízdy a úspory finančních prostředků, ale ve své podstatě ani jeden z těchto problémů řešen nebyl.

Poslední závod seriálu před MS začal koncem června v Ejpovicích a to opět za účasti předních závodníků z Německa.

Byla to poslední příležitost otestovat modely před MS nebo postavit něco zcela nového a testovat již jen individuelně. Bohužel i zde, tak jako na seriálové soutěži v Praze nás modeláři z Německa s přehledem porazili. Některým našim reprezentantům se nedařilo, u jiných však bylo vidět, že jejich model i forma jsou již naladěny na vrchol sezóny.

Počasí bylo jako celý letošní rok bez chybičky, místní restaurace vařila pro hladové modeláře a večer sloužila pro jejich bouřlivé debaty a to až do hluboké noci. Stárnoucí chatičky, postižené jarní povodní, poskytly ubytování většině modelářů, bohužel ne zcela funkční elektrické rozvody způsobily kolaps několika zdrojů a nabíječek.

Závody proběhly bez problémů, za pomoci ochotných modelářů z ostatních klubů zajistili místní modeláři všechna technická stanoviště. Atmosféra byla napjatá, dílem k tomu přispěla bezkonkurenční jízda zahraničních závodníků, ale hlavní důvod spočíval v nevydařené diskusi okolo pravidel, která rozdělila modeláře na několik skupin.

V tomto rozpoložení jsme se rozjeli ke svým domovům, doufajíc, že nás atmosféra MS opět stmelí a zbytek sezóny proběhne v poklidu.

Do MS zbývalo posledních pár dní, které jsme strávili u vody a pečlivě dolaďovali své závodní speciály. Současně jsme neustále hovořili o případných změnách pravidel a o vztazích mezi modeláři.

Nastal čas odjezdu na MS, vyrazili jsme v sobotu ve tři hodiny ráno a předpokládali jsme, že na místo dorazíme někdy kolem deváté. Cesta probíhala celkem bez komplikací, jenom po testování maximální rychlosti našich vozů na dálnici v Německu jsme se chvíli vzájemně hledali. Naše skupina dorazila na místo konání MS včas a kompletní. Po ubytování, které bylo přímo luxusní a za velmi příznivou cenu, jsme se odebrali na startoviště, kde probíhala prezentace závodníků a přejímka modelů. Celá akce byla dobře zorganizována, každá třída měla svého komisaře, který velmi pečlivě kontroloval dodržování všech stanovených pravidel. Musím říci, že komisaři byli velmi tolerantní. Model, který nesplňoval předpisy nebyl vyloučen, ale mohl být závodníkem upraven a znovu podroben kontrole. Někteří závodníci toto kolečko absolvovali i několikrát.

Když jsme se řádně zaregistrovali, bylo nutné vybrat místo pro depo. Protože výprava Čechů dorazila na MS jako poslední, mnoho místa pro nás již nezbylo. Tam, kde jsme rozložili své modely při prezentaci nebyla elektřina a ostatní místa již byla plná. Pomalu jsme se loučili s tím, že budeme všichni ve společném depu, když naši situaci vyřešil Michael Dahm, který nám nabídl prostor určený původně pro jeho potřebu.

Vše bylo tedy v pořádku, měli jsme depo, většina z nás bydlela v pronajatých bytech, což vyšlo nakonec finančně skoro stejně, jako bydlení ve vlastním karavanu ve sportovním areálu, ovšem v nesrovnatelné kvalitě.

Zahájení MS proběhlo v centru městečka Thale, za účasti všech soutěžících a zástupců NAVIGA. Po jeho ukončení jsme si jeli ještě jednou prohlédnout startoviště a seznámit se s časovým plánem soutěže. S radostí jsme konstatovali, že časový plán má dostatečné rezervy a nebudeme tudíž nuceni neustále něco dohánět, tak, jak jsme zvyklí z našeho seriálu. V areálu byla postavena tři startoviště, o občerstvení se starala restaurace místního klubu spolu s několika stánky a v neposlední řadě přispívalo ke komfortu startujících dostatečně dimenzované sociální zařízení. Jedinou drobnou komplikací byla nutnost parkovat automobily mimo areál, ale parkoviště bylo na dohled a pořadatel umožnil vjezd pro vyložení a naložení modelářské techniky. Bohužel, jeden z našich modelářů vyvolal z důvodu této komplikace zbytečný konflikt, který hrozil až vyloučením celé výpravy z MS. Nakonec vše napravil diplomatický zásah Vratislava Švorčíka a omluva českého modeláře.

Samotné závody nám zase až tolik radosti nepřinesly, zlato si odvezli pouze dva junioři a ze seniorů se do finále se všemi přihlášenými modely dostal pouze Zbyněk Fišer a Jan Pubec. Všichni jsme se potýkali s technickými problémy a s nevyježděností. Mnozí svůj neúspěch přičítají pořadatelům, ale podle mého by bylo lépe se místo pletichaření věnovat spíše práci na modelech a tréninku.

Jako při každém MS, tak i v Thale proběhlo zasedání organizace NAVIGA, jehož účelem bylo zvolit nové vedení a rozhodnout o případných změnách pravidel. Ve své funkci byl na další období znovu zvolen pan Michael Dahm, ale zápis z jednání, či složení technické komise a znění upravených pravidel nebylo doposud nikde zveřejněno.

Průběh celého MS byl bez zásadních komplikací, jak jen může organizace tak velké akce být. Škoda, že jinak pěkně zorganizovaný  závod byl zakončen trochu nešťastným způsobem, MS bez pohárů by asi být nemělo, stalo se tak poprvé v jeho historii.

MS bylo u konce a všichni naši soutěžící se přesvědčili, že to co se ukázalo již na seriálových soutěžích se na MS jen potvrdilo. Světová špička, hlavně Německo nám letos prostě utekla. Mnozí vkládali velké naděje do nových pohonných článků, zakoupených přímo na MS, ale jak je vidět, ani nadbytek jejich kapacity nemusí být cestou k úspěchu.

Další seriálová soutěž se konala po více než měsíční přestávce po MS na jihu Čech v Borovanech. Bohužel ještě před tím vyšel v časopise RC modely článek, který vyzněl jako velká kritika MS, byly v něm uvedeny značně zkreslené informace a mimo toho zde nebylo uvedeno nic pozitivního. Tento článek opět rozdělil tábor lodních modelářů na ty, kteří s ním naprosto nesouhlasili a na ty kteří kritizují to, co sami nikdy nedělali a možná ani netuší co a proč vlastně kritizují.

Samotný závod probíhal za krásného počasí, závodníci většinou odvedli výkony, se kterými by na MS dosáhli lepšího umístění.

Škoda jen ne zcela ideální atmosféry, kterou místo aby ji uklidnil ještě podněcoval vedoucí ¨Sekce M¨, což se v letošním roce stalo přidruženým sportem k závodům modelů.

Závod v Borovanech byl výborně zorganizován, o jeho hladký průběh včetně občerstvení se postaral Jiří Pelouch s celou rodinou.

Z Borovan jsme odjížděli příjemně odpočinuti, ale se starostí, jak se vypořádat s krátkým časovým odstupem dalšího závodu, který se konal ihned následující víkend v Praze na Košíku.

Druhý zářijový víkend se v Praze na Košíku sešel rekordní počet závodníků seriálu MiČR v posledních letech. I když se očekávala velká účast zahraničních modelářů, 90 přihlášených modelů nikdo nečekal. Vše se však podařilo zvládnout a již v pátek večer visel na ¨boudě¨ na Košíku předběžný časový plán. V průběhu sobotního rána se podařilo zvládnout registraci přihlášených modelářů a bylo odstartováno. Závodníkům opět přálo počasí, občerstvení bylo zajištěno, technika pracovala bez chyb a pořádající klub zajišťoval hladký průběh závodu.

Tentokrát se naši reprezentanti nenechali překvapit a byli zahraničním závodníkům rovnocennou konkurencí. Znovu překvapil junior Matyáš Rezek, který mezi seniory vybojoval třetí místo ve třídě FSRE21. V kategorii ECO expert byli naši závodníci Michal Kneys a Zbyněk Fišer více než rovnocennými soupeři specialistům z Německa.

Závod skončil přátelským rozloučením při rozdávání diplomů a následně i pochvalnými komentáři na modelářských diskusních fórech v Německu.

Tento závod ukončil seriál MiČR lodních modelů ¨Sekce M¨. Modeláře čekal již pouze otevřený závod v Ejpovicích u Plzně, na kterém si modeláři zkoušejí novinky pro příští sezonu a na kterém každoročně probíhá vyhlášení výsledků sezony 2006.

Do Ejpovic přijíždějí někteří modeláři již v pátek, aby mohli nerušeně ladit své modely.

Zdálo se, že i poslední,volný závod bude probíhat za ideálních povětrnostních podmínek. Bohužel, příroda nám tentokrát nepřála, sice svítilo sluníčko, ale silný vítr zvedal vysoké vlny a tak znemožnil jakékoliv testování. Podmínky však měli všichni stejné a tak jsme se proskákali až do nedělního konce.

Vzhledem k podmínkám nejsou dosažené výsledky zajímavé. Škoda jen, že se místním modelářům opakovaně nepodařilo obsadit místa pomocných rozhodčí, což vedlo ke zbytečným dohadům o správnosti dosažených výsledků. Z toho plyne, že každý pořádající klub by měl povinně zajistit stanovený počet pomocných sil, tato povinnost by měla být stanovena pravidly o pořádání seriálových soutěží.

Na závěrečný závod v Ejpovicích se každý těší, hlavně na sobotní večer, kdy probíhá slavnostní vyhlášení výsledků sezony a také na následnou debatu, spojenou s občerstvením.

Vyhlášení sezóny se tentokrát vedoucímu ¨Sekce M¨ Ivanu Kneysovi povedlo a na rozdíl od předchozích let byly medaile, poháry a drobné odměny. Bohužel, očekávaná veřejná diskuse o tom, co bude v roce 2007 se nějak nerozeběhla. Zřejmě se nikomu nechtělo začít se dohadovat před zahraničními závodníky, kteří byli na vyhlášení přítomni. Všichni jsme si totiž vědomi toho, že atmosféra je stále napjatá a není nikdo, kdo by ji byl schopen uklidnit.

Je škoda, že vyhlášení sezóny 2006 postrádalo důležité informace o konečném bodovém ohodnocení jednotlivých závodníků, včetně jejich zahraničních výsledků. Myslím, že veškeré podklady pro jeho vypracování byly v tu dobu již dávno k dispozici.

Závod končil v neděli odpoledne a všichni modeláři se loučili s tím, že většina se jich setká až na jaře roku 2007.

Co říci závěrem, jak hodnotit uplynulý rok a s jakými pocity očekávat rok následující.

Každý se asi na závody dívá jinak. Někdo si jezdí opravdu jen pro radost, věci okolo příliš neřeší, někdo a to je asi u lodičkářů většina, se snaží, aby celá věc měla nějaký smysl a řád.

Někteří své snahy přehánějí, jiní se je snaží usměrnit a při tom všem snažení dochází k výměnám názorů. Aby tato situace nepřerostla ve vzájemnou nevraživost, je třeba osoby, která by dokázala celou situaci koordinovat. Takový člověk mezi námi chybí, naopak, někteří sváry spíše podněcují, než aby  se jim snažili zabránit.

Pominu-li neustálé zbytečné spory, lze rok 2006 hodnotit jako poměrně úspěšný.

Našim hlavním cílem v roce 2007, je postavit modely, které by byly schopny konkurence mezi světovou elitou, zajistit dodržování pravidel tak, aby se co nejvíce eliminoval lidský faktor v oblasti rozhodování a snížila úmrtnost modelů a v neposlední řadě zvýšit tréninkové dávky účastí na zahraničních soutěžích tak, jak to například vidíme u našich kolegů z Německa.

Výsledky a fotografie ke všem soutěžím “Sekce M“ jsou přístupné například na www.rcmodell.cz nebo na www.svazmodelaru.cz .

Jaroslav Rezek